Tak prvním zveřejněným kousekem tohoto roku je skladba v044th. Natáčení klipu nebylo úplně nejsnažší, pomalu ale jistě mě lemuři začínají poslouchat. I když mám pocit, že si dělají co chtějí.
A k tomuhle odvahu nepotřebuji.
…mezi báječně a skvěle? Jasan!
Musel bych být hluchý a slepý abych neviděl či neslyšel co se děje ve světě. Jenže někdy až příliš řešíme světové dění máme tendenci zachraňovat pralesy na druhé straně zeměkoule ale neřešíme lesy které máme za domem. Někdy řešíme války druhých států ale neřešíme vztahy mezi lidmi se kterými bezprostřeně žijeme.Mimo to někdo mi před nedávnem řekl kdyby jsme se všichni starali sami o sebe, bylo by o všechny postaráno. Něco na tom je.Už přes dva roky cíleně přestávám sledovat jisté mediální dění. Je to přece jen jistý selektivní pohled na nějaké události. Výhoda dnešní doby je že se média dají vypnout a můžeme zamezit jejich vstupu do našich životů. Před rokem 1989 když jsem byl sedmiletý kluk tak nás ve škole strašili Reaganem atomovou bombou západem kapitalismem a tak různě. Jako dítě jsem míval i bezesné noci. Zde media vytvářela propagandu a v té se muselo žít. Dalo se to do jisté míry vypnout ale společnost byla nasáklá. Nasáklá nedobrovolně informacemi které neměla nebo i nemohla nějak posuzovat. Ale dnes je to dobrovolné rozhodnutí.Žijeme na báječném kousku planety v dobré společnosti a ve skvělé době. A jsem si vědom toho že by mi teď někteří domluvili schůzku s psychiatrem. Ale já to tak vidím. A to si o sobě myslím že jsem střízlivý racionál. 🙂
V rámci kolektivní viny a zodpovědnosti musím přijmout jistý fakt. To jak se pan Z prezentuje a že jeho slova a obsah jsou do jisté míry exkrementálního charakteru mě neustále nutí se zamýšlet proč tohle vše. Až jsem si z nějakého důvodu uvědomil že pan Z je vlastně obětí samaritán. On vlastně pro nás dělá dobro na úkor své osoby. Z historického hlediska všechny krize stmelovali společnost. A my máme to štěstí že nemusíme vstupovat do války prožívat ekonomické trable ale že máme pana Z který nám dokáže vytvářet krizi. Ta krize se týká morálky. Morálky jednotlivce morálky společnosti. A vlastně ani není důležité jestli dospějeme k nějakému výsledku. Důležité je že se společnost jednotlivec zamýšlí nad určitými věcmi.On nás vlastně pan Z stmeluje. Máme společné téma zoufání stud. Ale je to kolektivní zodpovědnost kterou by jsme měli do jisté míry přijmout. Tím nemyslím souhlasit s jistými věcmi.A navíc kdo z nás je takový frajer aby dokázal dát takovou oběť. Kdo je schopen ze sebe udělat ikonu sebestředné vulgární arogance odtržené od reality. Alkoholizmus je nemoc která člověka staví do iracionálního světa. Pan Z má jisté opodstatněni v naší době. Díky němu si můžeme o to víc vážit některých lidí. Existují virózy schody ale hlavně existuje volební období. Trpelivost je dobrým společníkem. Mimochodem díky panu Z jsem objevil ve svém okolí spoustu lidí se silnou morální hodnotou a to stojí za to.\Takže je to něco mezi báječně a skvěle.
Nevím čím to je Nevím čím to je jestli erupce na slunci něco ve vzduchu či vodě… …poslední dobou se tři senilní staříci kteří postupem času upadají v zapomnění mají tendenci vyjadřovat k věcem z minulosti. Chápu že někteří trpí ztrátou společenské důležitosti či falešná iluze moci člověka pokrucuje nic méně to není dostatečný důvod neprávem a bezdůvodně dehonestovat lidi již zesnulé či zjednodušovat a zlehčovat pohled na historické události. Na druhou stranu je to důkaz toho jak může být NOSTALGIE nebezpečná. Je to jako když si člověk z mládí pamatuje jak mu vše šlo snadno a že “to” strádání nebylo tak strašné ale dnes… …hlavně že jsem se měli rádi a nic jsme nepotřebovali za to dnes… …to za nás nebylo… …ta dnešní mláděž… Už tisíce let se to opakuje zapomínáme. Stačí si přečíst něco od Aristotela jako by to psal včera.nNostalgie může být nebezpečná právě proto že jistí lidé začnou zlehčovat minulost historické události. Možná že díky tomu jsou lidské dějiny v jistých věcech se opakující. Dokonce mě děsí jak nostalgie i v mé hlavě dokáže přetransformovávat mé vzpomínky pocity nebo historické povědomí. Studená válka se pro mě v jistých momentech stává tak trochu romantickým pohledem na dobu špiónů jasně definovaného dobra a zla. A z nějakého důvodu vytěsňuje lidská utrpení strádání či omezování. Je děsivé jak lidská paměť je krátká a je důležité si jisté věci neustále připomínat abychom je neopakovali. Jenže je mi jasné že se nikdy nepoučíme. Ale máme to štěstí že žijeme v báječné společnosti na báječném kousku země. Je nás přes 10 500 000 a z toho jen 1 245 848 dalo hlas tomu neurvalci. Takže žiji v naději že vetší část lidí věří ve slušnost. Máme možnost se svobodně vyjádřit k čemukoliv můžeme se svobodně rozhodovat o tom jak naložíme se svým životem. A za všechny úspěchy či neúspěchy si zodpovídáme samy. Já tomu říkám svoboda. No není to bájo?’