s087th

      1. s087th

…tak jo opět to chtělo odvahu. Zde je jedna z posledních skladeb. Před měsícem jsem si pořídil snímač na akustickou kytaru takže zde je jeden z prvních pokusů. Jinak co se týče skladeb s087th je prozatím poslední. Mám připravené další kousky s poetickými názvy jako s034th s041st s053rd s069th s076th. Je to jakýsi rituál že s každým uveřejněním je pro mě skladba “dokončená” a můžu od ní odejít. Snad právě proto se musím přinutit sem dát další kousky.

s025th

      1. s025th

…tak trochu pokus s kytarama. Původně to mělo základ v breakbeatu či dnb ale nějak mi to nesedlo tak jsem to předělal a zde je výsledek.

s021st

      1. s021st

…ale proč ne….To se mi někdy tak splaší metronom… …a musím přiznat že i mě to někdy tak trochu nutí dělat takový ten pohyb “jako že tanec”.

s009th

      1. s009th

s009th vznikla z improvizace z momentálního emotivního stavu. A někdy mě ty emotivní stavy nutí se zamýšlet nad blbostma třeba jako nad selfie. Osamocen v davu osamocen ve vztahu a selfie. Co to selfie o dnešní době vypovídá? Možná že je to veřejné přiznání se k samotě? Je to vlastně hodně divné když si člověk uvědomí kolik má virtuálních přátel ale nikoho kdo by ho vyfotil. Takže přichází okamžik pro selfie. Nevnímám to jako špatnou či dobrou věc. Vnímám to jako jistý rys doby. Třeba se za sto let budou prapravnoučata smát tomu co to ti lidé na těch divných fotografiích dělají. Svým způsobem jsou všechny selfie vlastně smutné. Už z podstaty jak vznikli. Dříve se fotoaparát obracel od fotografa směrem do světa dnes se se fotograf snaží do toho světa sám sebe v pasovat a obrací fotoaparát k sobě. Možná proto aby se utvrdil že vůbec existuje. Nějak se nemohu zbavit dojmu že jsme se v minulosti více zaobírali poznáním svého okolí prostředí společnosti aby jsme poznali sami sebe. Ale dnes mi to přijde nějak obráceně. Jakoby jsme chtěli aby okolí poznalo nás. Tak mě teď právě napadá proč mám jistý postoj vůči jistému současnému umění ale to je teď šumák. Je to vše nějak padlé na hlavu. Ztřeštěně báječná doba. Co si člověk neudělá nemá. Třeba selfie. 🙂

s007th

      1. s007th

Tak po týdnu jsem dostal odvahu ji zveřejnit a tím ji považovat za “hotovou”.

A k tomuhle odvahu nepotřebuji.
…mezi báječně a skvěle? Jasan!
Musel bych být hluchý a slepý abych neviděl či neslyšel co se děje ve světě. Jenže někdy až příliš řešíme světové dění máme tendenci zachraňovat pralesy na druhé straně zeměkoule ale neřešíme lesy které máme za domem. Někdy řešíme války druhých států ale neřešíme vztahy mezi lidmi se kterými bezprostřeně žijeme.Mimo to někdo mi před nedávnem řekl kdyby jsme se všichni starali sami o sebe, bylo by o všechny postaráno. Něco na tom je.Už přes dva roky cíleně přestávám sledovat jisté mediální dění. Je to přece jen jistý selektivní pohled na nějaké události. Výhoda dnešní doby je že se média dají vypnout a můžeme zamezit jejich vstupu do našich životů. Před rokem 1989 když jsem byl sedmiletý kluk tak nás ve škole strašili Reaganem atomovou bombou západem kapitalismem a tak různě. Jako dítě jsem míval i bezesné noci. Zde media vytvářela propagandu a v té se muselo žít. Dalo se to do jisté míry vypnout ale společnost byla nasáklá. Nasáklá nedobrovolně informacemi které neměla nebo i nemohla nějak posuzovat. Ale dnes je to dobrovolné rozhodnutí.Žijeme na báječném kousku planety v dobré společnosti a ve skvělé době. A jsem si vědom toho že by mi teď někteří domluvili schůzku s psychiatrem. Ale já to tak vidím. A to si o sobě myslím že jsem střízlivý racionál. 🙂

s003rd

      1. s003rd

Tak zde je první skladba roku 2015.
Po těch dvaceti letech si opravdu uvědomuji že pro mě každá skladba žije pouze v okamžiku vzniku. Poté co ji považuji za ukončenou do jisté míry umírá. Ale některé mají z nějakého důvodu tu moc ve mě vyvolat vzpomínku pocit emoci ve které vznikaly. Je to stejné jako když si člověk prohlíží fotografie z dětství a vybaví si nějaké vzpomínky. Mé skladby jsou mým fotoalbem ať už jsou jakékoliv. Prostě se zmáčkne spoušť a něco se zachytí v daném okamžiku. A je jedno jestli je to rozmazané nebo barevné. Prostě to je. 🙂

s004th

      1. s004th

r162nd

http://patrickbergman.com/music/r162nd.mp3 Jsou okamžiky kdy jsi opravdu nejsem jist. Je to taková tralalajda z posledních dnů minulého roku. Ostatně ten skončil na čísle r165th. Ale myslím že jediné co bych mohl z minulého roku ještě odkrýt je r163rd. Ale to se ještě uvidí. 🙂

pan Z

V rámci kolektivní viny a zodpovědnosti musím přijmout jistý fakt. To jak se pan Z prezentuje a že jeho slova a obsah jsou do jisté míry exkrementálního charakteru mě neustále nutí se zamýšlet proč tohle vše. Až jsem si z nějakého důvodu uvědomil že pan Z je vlastně obětí samaritán. On vlastně pro nás dělá dobro na úkor své osoby. Z historického hlediska všechny krize stmelovali společnost. A my máme to štěstí že nemusíme vstupovat do války prožívat ekonomické trable ale že máme pana Z který nám dokáže vytvářet krizi. Ta krize se týká morálky. Morálky jednotlivce morálky společnosti. A vlastně ani není důležité jestli dospějeme k nějakému výsledku. Důležité je že se společnost jednotlivec zamýšlí nad určitými věcmi.On nás vlastně pan Z stmeluje. Máme společné téma zoufání stud. Ale je to kolektivní zodpovědnost kterou by jsme měli do jisté míry přijmout. Tím nemyslím souhlasit s jistými věcmi.A navíc kdo z nás je takový frajer aby dokázal dát takovou oběť. Kdo je schopen ze sebe udělat ikonu sebestředné vulgární arogance odtržené od reality. Alkoholizmus je nemoc která člověka staví do iracionálního světa. Pan Z má jisté opodstatněni v naší době. Díky němu si můžeme o to víc vážit některých lidí. Existují virózy schody ale hlavně existuje volební období. Trpelivost je dobrým společníkem. Mimochodem díky panu Z jsem objevil ve svém okolí spoustu lidí se silnou morální hodnotou a to stojí za to.\Takže je to něco mezi báječně a skvěle.

r155th

      1. r155th

Asi před týdnem jsem nějak nemohl usnout takže tenhle kousek vznikal něco mezi 2-3 hodinou ranní. Je to hodně zajímavý čas člověka nic nerozptyluje je klid a ticho. A vůbec člověk vnímá spoustu věcí jinak než přes den. Napadají ho myšlenky otázky a dokonce někdy nalézá i odpovědi. Říkal jsem si jak je vlastně krásné když se člověk stává strůjcem štěstí i jinému člověku. Jenže v tu chvíli mě došlo že to má i svou tíživou stránku. Když někdo své štěstí vztahuje na vás jako že jste tou příčinou začnete cítit nějakou iluzi zodpovědnosti která se mění v pocit úzkosti.Tak si tak říkám že veškeré naše radosti a štěstí které zažíváme jeli opravdové a čisté je nezávislé na okolí je pouze v naší hlavě. A jediné co můžeme je že ten pocit štěstí budeme sdílet.Letos tomu bylo 20 let co jsem se začal věnovat “něco jako hudbě” trochu intenzivněji. Do písmene A jsem začlenil rok 1994 až 1997. Do konce abecedy mi zbývá 8 let…. ale co bude až dojdou písmenka…? Je to sice ještě dlouhá doba ale možná už bych se tím měl zaobírat. 🙂