pan Z

V rámci kolektivní viny a zodpovědnosti musím přijmout jistý fakt. To jak se pan Z prezentuje a že jeho slova a obsah jsou do jisté míry exkrementálního charakteru mě neustále nutí se zamýšlet proč tohle vše. Až jsem si z nějakého důvodu uvědomil že pan Z je vlastně obětí samaritán. On vlastně pro nás dělá dobro na úkor své osoby. Z historického hlediska všechny krize stmelovali společnost. A my máme to štěstí že nemusíme vstupovat do války prožívat ekonomické trable ale že máme pana Z který nám dokáže vytvářet krizi. Ta krize se týká morálky. Morálky jednotlivce morálky společnosti. A vlastně ani není důležité jestli dospějeme k nějakému výsledku. Důležité je že se společnost jednotlivec zamýšlí nad určitými věcmi.On nás vlastně pan Z stmeluje. Máme společné téma zoufání stud. Ale je to kolektivní zodpovědnost kterou by jsme měli do jisté míry přijmout. Tím nemyslím souhlasit s jistými věcmi.A navíc kdo z nás je takový frajer aby dokázal dát takovou oběť. Kdo je schopen ze sebe udělat ikonu sebestředné vulgární arogance odtržené od reality. Alkoholizmus je nemoc která člověka staví do iracionálního světa. Pan Z má jisté opodstatněni v naší době. Díky němu si můžeme o to víc vážit některých lidí. Existují virózy schody ale hlavně existuje volební období. Trpelivost je dobrým společníkem. Mimochodem díky panu Z jsem objevil ve svém okolí spoustu lidí se silnou morální hodnotou a to stojí za to.\Takže je to něco mezi báječně a skvěle.

r155th

      1. r155th

Asi před týdnem jsem nějak nemohl usnout takže tenhle kousek vznikal něco mezi 2-3 hodinou ranní. Je to hodně zajímavý čas člověka nic nerozptyluje je klid a ticho. A vůbec člověk vnímá spoustu věcí jinak než přes den. Napadají ho myšlenky otázky a dokonce někdy nalézá i odpovědi. Říkal jsem si jak je vlastně krásné když se člověk stává strůjcem štěstí i jinému člověku. Jenže v tu chvíli mě došlo že to má i svou tíživou stránku. Když někdo své štěstí vztahuje na vás jako že jste tou příčinou začnete cítit nějakou iluzi zodpovědnosti která se mění v pocit úzkosti.Tak si tak říkám že veškeré naše radosti a štěstí které zažíváme jeli opravdové a čisté je nezávislé na okolí je pouze v naší hlavě. A jediné co můžeme je že ten pocit štěstí budeme sdílet.Letos tomu bylo 20 let co jsem se začal věnovat “něco jako hudbě” trochu intenzivněji. Do písmene A jsem začlenil rok 1994 až 1997. Do konce abecedy mi zbývá 8 let…. ale co bude až dojdou písmenka…? Je to sice ještě dlouhá doba ale možná už bych se tím měl zaobírat. 🙂

Nebezpečná nostalgie

Nevím čím to je Nevím čím to je jestli erupce na slunci něco ve vzduchu či vodě… …poslední dobou se tři senilní staříci kteří postupem času upadají v zapomnění mají tendenci vyjadřovat k věcem z minulosti. Chápu že někteří trpí ztrátou společenské důležitosti či falešná iluze moci člověka pokrucuje nic méně to není dostatečný důvod neprávem a bezdůvodně dehonestovat lidi již zesnulé či zjednodušovat a zlehčovat pohled na historické události. Na druhou stranu je to důkaz toho jak může být NOSTALGIE nebezpečná. Je to jako když si člověk z mládí pamatuje jak mu vše šlo snadno a že “to” strádání nebylo tak strašné ale dnes… …hlavně že jsem se měli rádi a nic jsme nepotřebovali za to dnes… …to za nás nebylo… …ta dnešní mláděž… Už tisíce let se to opakuje zapomínáme. Stačí si přečíst něco od Aristotela jako by to psal včera.nNostalgie může být nebezpečná právě proto že jistí lidé začnou zlehčovat minulost historické události. Možná že díky tomu jsou lidské dějiny v jistých věcech se opakující. Dokonce mě děsí jak nostalgie i v mé hlavě dokáže přetransformovávat mé vzpomínky pocity nebo historické povědomí. Studená válka se pro mě v jistých momentech stává tak trochu romantickým pohledem na dobu špiónů jasně definovaného dobra a zla. A z nějakého důvodu vytěsňuje lidská utrpení strádání či omezování. Je děsivé jak lidská paměť je krátká a je důležité si jisté věci neustále připomínat abychom je neopakovali. Jenže je mi jasné že se nikdy nepoučíme. Ale máme to štěstí že žijeme v báječné společnosti na báječném kousku země. Je nás přes 10 500 000 a z toho jen 1 245 848 dalo hlas tomu neurvalci. Takže žiji v naději že vetší část lidí věří ve slušnost. Máme možnost se svobodně vyjádřit k čemukoliv můžeme se svobodně rozhodovat o tom jak naložíme se svým životem. A za všechny úspěchy či neúspěchy si zodpovídáme samy. Já tomu říkám svoboda. No není to bájo?’

…prý prezident…

Po zvolení prezidenta jsem přestal cíleně sledovat politické dění. V té době jsem při své práci měl tu smůlu či štěstí pracovat na jistém dokumentu o volbě prezidenta. Tehdy mě to vnitřně zlomilo když jsem měl možnost vidět nepublikovatelné záběry či rozhovory. Můj hlas Zuzaně Roithové sice padl do prázdna ale nikdy jsem nad tou volbou ani v nejmenším nepochyboval. Tehdy jsem to vnímal tak že v druhé volbě zvítězila lež hulvátství alkohol ego centrizmus a sociální primitivizmus asi vzdělaného člověka. Se slzou v oku jsem to ale musel přijmout. Tak jako jsem přijímal hrdost na Václava Havla bohužel musím přijmout i kolektivní vinu a sám se zastydět za toho člověka co je teď tam na hradě popřípadě co obtěžuje ty stromy na vysočině. nAsi je to věkem ale jdou si dost názorově do podoby s Miloušem Jakešem oba plácají nějaké nesmysli které nás nenechávají chladnými.Utěšuje mě několik věcí: volební období cigarety viróza=alkohol stáří demokracie slušnost.A ještě něco v poslední době slýchám z médií nějaké nesmysli o tom že jsme si žádnou svobodu a demokracii tady za posledních 25 let nevybudovali a že se lidé cítí nespokojení. Já to cítím naopak. Cením si toho že můžeme v tomhle státě mluvit nahlas a klidně se pod to podepsat. A krom toho svobodu máme jen takovou jak si ji sami v sobě dopřejeme. Věřím stále na slušnost. Věřím na to že by se v životě nemělo lhát. I když jsem byl před jistým časem přesvědčován jistým okolím že bych měl o jistých věcech lhát nepodstoupil jsem to. A nepodstoupil bych to ani teď. Buď má být člověk silný a jisté věci nadělat a nebo musí přijmout následky.

r140th

      1. r140th

Složil jsem už dost věcí na základě nějakého pocitu impulsu který mi byl někým dán. Ale je to poprvé kdy si myslím že jsem něco skládal pro někoho. Jen se to neodvážím vyslovit.
…prostě něco mezi báječně a skvěle.'”

r108th

      1. r108th

…to je tak člověk si jde uvařit čaj a že si půjde lehnout. Mezi tím než konvice uvaří vodu tak si sednu na chvilku ke klávesám a na chvilku se u nich zapomenu. Je po půlnoci naprosté ticho a klid… Někdy mám pocit že se jedná o rozdvojení osobnosti. Takže ze mě vypadne i taková věc jako je R108th. Je to vlastně improvizace. Zapnu nahrávání a tohle ze mě vypadlo. Je to podobný pocit jako když dva dny nepromluvíte a z ničeho nic se rozpovídáte a slyšíte svůj hlas poprvé. Tento týden jsem překročil číslo 100 v hudebních skicách. Ani nevím kolik z toho ve finále bude dokončených skladeb je to samé d”n”b d”n”noart nebo d”n”something. A asi tak 80% skic jsou neposlouchatelné úryvky. Ale jedna věc je stále neměnná nějak nepovažuji výsledek za podstatný. To ten čas který si mohu prožívat při skládání je tak báječný. Ani vlastně nevím na co myslím. Možná na nic možná mám prázdnou hlavu.
Prostě okamžik něco mezi “báječně a skvěle”.

r034th

      1. r034th

Když jsem se včera potýkal se smutkem vzpomněl jsem si na knihu od E.Tolle Moc přítomného okamžiku. Smutek je opravdu jen myšlenka na minulost či budoucnost. V přítomném okamžiku se člověk cítí pouze šťastně. Tím se mi vysvětluje proč v jistých okamžicích sedám ke klávesám. Po chvíli totiž přestanu myslet na to co bylo či bude aniž bych si to uvědomoval. Takže zde je přítomný okamžik včerejšího večera pod názvem R034th Život je opět něco mezi báječně a skvěle.'”

r034th

      1. r034th

Když jsem se včera potýkal se smutkem vzpomněl jsem si na knihu od E.Tolle Moc přítomného okamžiku. Smutek je opravdu jen myšlenka na minulost či budoucnost. V přítomném okamžiku se člověk cítí pouze šťastně. Tím se mi vysvětluje proč v jistých okamžicích sedám ke klávesám. Po chvíli totiž přestanu myslet na to co bylo či bude aniž bych si to uvědomoval. Takže zde je přítomný okamžik včerejšího večera pod názvem r034th Život je opět něco mezi báječně a skvěle.