…prý prezident…

Po zvolení prezidenta jsem přestal cíleně sledovat politické dění. V té době jsem při své práci měl tu smůlu či štěstí pracovat na jistém dokumentu o volbě prezidenta. Tehdy mě to vnitřně zlomilo když jsem měl možnost vidět nepublikovatelné záběry či rozhovory. Můj hlas Zuzaně Roithové sice padl do prázdna ale nikdy jsem nad tou volbou ani v nejmenším nepochyboval. Tehdy jsem to vnímal tak že v druhé volbě zvítězila lež hulvátství alkohol ego centrizmus a sociální primitivizmus asi vzdělaného člověka. Se slzou v oku jsem to ale musel přijmout. Tak jako jsem přijímal hrdost na Václava Havla bohužel musím přijmout i kolektivní vinu a sám se zastydět za toho člověka co je teď tam na hradě popřípadě co obtěžuje ty stromy na vysočině. nAsi je to věkem ale jdou si dost názorově do podoby s Miloušem Jakešem oba plácají nějaké nesmysli které nás nenechávají chladnými.Utěšuje mě několik věcí: volební období cigarety viróza=alkohol stáří demokracie slušnost.A ještě něco v poslední době slýchám z médií nějaké nesmysli o tom že jsme si žádnou svobodu a demokracii tady za posledních 25 let nevybudovali a že se lidé cítí nespokojení. Já to cítím naopak. Cením si toho že můžeme v tomhle státě mluvit nahlas a klidně se pod to podepsat. A krom toho svobodu máme jen takovou jak si ji sami v sobě dopřejeme. Věřím stále na slušnost. Věřím na to že by se v životě nemělo lhát. I když jsem byl před jistým časem přesvědčován jistým okolím že bych měl o jistých věcech lhát nepodstoupil jsem to. A nepodstoupil bych to ani teď. Buď má být člověk silný a jisté věci nadělat a nebo musí přijmout následky.

Comments are Disabled